Pohádka o Raškovi

 
27. 11. 2021
 
10:00

Bez velikých zázraků dosáhl až do mraků...

Do kategorie „zážitkových představení“ by se dala zařadit inscenace na motivy slavné Pohádky o Raškovi z pera Oty Pavla. Představení se totiž odehrává v neobvyklém prostoru malé nezastřešené arény. Diváci (ve značně omezeném počtu) si uvnitř mohou připadat, jako kdyby se právě ocitli na tribunách okolo doskočiště pod skokanským můstkem, kdesi vysoko v horách. Právě hory a skokanské můstky totiž vytvářejí hlavní kulisy zasněžené pohádky o malém klukovi, který chtěl vylézt na vysoký kopec a potom ještě výš a ještě dál…

Ota Pavel – věren své reportérské zkušenosti – se při psaní životního příběhu Jiřího Rašky držel doložených fakt, ale příběh chudého chlapce, který ke štěstí přišel a pro Čechy první zlatou zimní olympijskou medaili vybojoval, vykazoval zjevné pohádkové rysy, které Ota Pavel dovedně posílil. I proto je jeho Pohádka o Raškovi (a - doufejme - i inscenace Naivního divadla) optimálním zimním představením pro celou rodinu.

Režisér inscenace, Martin Tichý, před lety v NDL nastudoval verneovku Vynález zkázy, libereckému publiku je též známý ceněnými inscenacemi v Divadle F. X. Šaldy (například Arabská noc). Zde rovněž ještě nedávno působil v pozici dramaturga autor dramatizace, Tomáš Syrovátka. Ani tvorba výtvarnice Renáty Pavlíčkové není v Liberci zcela neznámou, v roce 2008 spolupracovala právě s Naivním divadlem na inscenaci Panna z Arku. O hudbu se postaral Ivan Acher, s jehož tvorbou jsou dobře obeznámeni především diváci pražského Divadla Komedie.

Stručný děj: Byl jednou jeden malý kluk, jmenoval se Jirka. A ten chtěl běhat rychle jako zajíc. Anebo skákat vysoko, jak to jen žáby umějí. A také létat jako ptáci na obloze…! Jenže, jak toho všeho dosáhnout? To se dá leda tak v pohádkách… I když… takoví skokani na lyžích, ti jsou přeci v nájezdu ukrutánsky rychlí a pak se odrazí do ohromné výše a letí, letí, letí jako ptáci… A jelikož Jirka bydlel na horách, rozhodl se, že se musí za každou cenu stát skokanem na lyžích. Začal na malé sněhové bouli uprostřed zasněžené beskydské stráně, ale brzy již sjížděl po opravdových skokanských můstcích a jeho skoky se postupně měnily v let!

Jirkovi při tréninku zdatně napomáhala tetička Pravečková, která žila v malé chaloupce na vysokém kopci a po večerech snila o návštěvě Paříže a desce Franka Sinatry. Voda z její studánky vždy dodala Jirkovi čerstvých sil a on brzy začal vyhrávat jeden závod za druhým. Mezi zlatými poklady mu však doposud scházela poslední trofej: medaile ze zimní olympiády…
Pořadatel: Naivní divadlo