Hand as the human architecture in future

Adéla Matasová je výjimečná česká umělkyně, která výrazně přispěla k rozvoji českého výtvarného umění. Díla se vyznačují hlubokou expresivitou a často se zabývají tématy lidské existence, identity a vztahů.
Matasová je známá svou schopností propojit tradiční umělecké techniky s moderními přístupy. Ve svých sochařských objektech často pracuje s organickými materiály, které zdůrazňují tělesnost a přirozenost. Prostřednictvím svých děl otevírá diskusi o roli těla v umění a také, jakým způsobem se vyjadřujeme prostřednictvím svých těl. Ruce, jako jedna z nejvýraznějších částí těla, se stávají symbolem lidské existence, tvořivosti a zranitelnosti. V dílech Matasové se ruce často objevují jako architekti vlastního světa. Tvoří složité struktury, které odkazují k vnitřnímu světu umělce. Jsou to ruce, které tvarují hmotu, ale zároveň jsou i tvarovány okolním světem. Ruce symbolicky odkazují na tvorbu (jsou primárním nástrojem tvůrčího procesu), komunikaci (jsou prostředkem, kterým se vyjadřujeme, dotýkáme se a navazujeme vztahy), ale i zranitelnost (je na nich otištěna stopa času, práce a zranění) a identitu (nesou v sobě osobní historii každého člověka).
Performativní video pomalu se pohybujících rukou s názvem Ruce jako architektura se Matasové stalo inspirativním výchozím bodem k vytvoření cyklu fotografií zastaveného pohybu jejích rukou. Ruce připomínají „svého druhu” fiktivní ikonickou stavbu. Cyklus se vztahuje k daleké budoucnosti mizející lidské civilizace, a to kvůli nekontrolovatelně se rozpínající AI, v podobě, o které toho zatím mnoho nevíme, ale kterou s určitými obavami pozorujeme už nyní. Související geometricky zaměřené kresby jsou odezvou na tento problém, který určitou hrou hledá řád v souvislostech možných geometrických vztahů, založených na intuici vnitřního zření, náhodě a pravděpodobnosti.